Mám trochu zpoždění..ale od začátku..
Po obědě jsem pokračoval dál....byl to nekonečný kopec dolů a bolest obouch kolen se projevila na plno........ Celkem děs.... Musím říct, že paty absolutně necejtim a tak jsem šťastný, jako blecha... Pro cestě dolů ( kopec jednou tak velkej jako, když se ide na zaly) jsem Sí vyrobil hůlky, jako oporu...konečně jsem sešel ten silenej kopec dolů do vesnice... A v tu vidím rozcestník do Santiaga... Doleva camino Norte a do práva spojovackou na frances... No....tapam...kudy kam... Ale chci jít Norte a tak jdu...koupím bagetu a najdu kostel, kde dostanu razitko... Navstivim supermarket, koupím dvě bagety (zá 0,35e) víno a džus a papírové kapisnicky, protože jsem zapomněl toaletní papír... Zaplatím a razim... Cesta vede přes města...děs....projdu kolem benzinky (vyhodim naklad) a dojdu do San Sebastiana...projdu ho celé, ale nikde sipecka...na kopci vidím kostel...vylezu tam a je zavřeno....studenti práva, kteří mají vedle ucebnu rikaj, že musím zase zpátky k zatoce ( v tomhle městě se točim cca3 hodiny a najdu dost km navíc.) Docela mě to sere..v tom prichazim na pláž...k oné zatoce...najednou je všechno pryč...krásná zatoka....slunicko pálí do tváře...a predemnou je nádherný vyhled....lidé se zde procházejí, drží za ruce.....bastej zmrzlinu.....psí se prohánějí po pláži...děti kreslí jména do písku...je to úžasná zatoka na kraji města, ale z centr pár minut....nechávám se zde vyfotit od místních a já pokracuj dál.....nakonec mě to ale nedá a i když nemám mnoho času do západu slunce se zde usazují na lavičku, vedle mladé ženy... Ukusuji bagetu a popijim vodu.... Sledují dění kolem sebe...lidé zde mě přijdou klidní...nikam nespechaj...užívají Sí života...naprosto jinej styl života než u nás(u nás taky nemame na pokraji Prahy pláž s mořem...ale tím to není...) To je prostě španělsko...probehnu zatoku a jdu po žluté sipce(tu jsem předtím prehlidl a zašel si....zase) vycházím pomalu kopec, na který jsem že spodu koukal a říkal, že tam snad nepujdu..úspěšně vyslapu kopec a na cestě potkávám starce, kteří rika, že do Orio ještě 2km....ok...jdu podél moře...pořád..do kopce...pořád...a narazim na značku Orio 9km..ty vole..to už nedám... Ještě nacházím na ulici ministanek s razítkem a vodou....a označením kolik km ještě... Definitivně jsem na cestě, kde jsem měl bejt..... Jdu DOBREEEEEEEEEEEEEEEEE. Orazitkuju se a hledK místo na chrápání...nic...obejdu kostel..nic...misti mě odkazou na camping...dojdu tam..prespani ve stanu za 15e..to jo...nechám Sí doplnit vodu.. (1,5l předním vychlastnu na EX...to kouka) a razim...nacházím slušně místo, prelejzam plot...je u silnice a je na mě vidět..a jsem na soukromém...zaskobrtnu o ostrusziny a poranim Sí nohu..au..pálí to...je 1900 a tma jak v řítí...nasazuju celovku a jdu po mě cestě dál...celovku mám spíše kvůli autům, aby ne někdo neprejel...jdu...jdu...jdu..naštěstí asfalt..no jo..ale v tu najednou kamenita cesta...(představte Sí horskou cestu,plnou kamení, kde ještě teče voda a vedle vás je sraz možná tak 30 metrů dolů...) Každej krok 2x rozmejslim...dneska už nemůžu dojít...po téhle cestě ne....po cca 3km nacházím plác...(všude je ostruzini, což stan rozedre...) Odklestim to tam a zaleham ke 2100....na očistu kašlu..sezeru čokoládu, salám a bagetu a do hodiny jsem tuhej.......noc proběhne OK
Žádné komentáře:
Okomentovat