pondělí 10. února 2014

Déšť, krk a přemýšlení

Je 0800 a budí mě otec, ocista rychle na čaj a babovku. Během večera jsem cejtil bolest v krku a tak jsem celou noc cucal pilule a strikal tamtum verde....no uvidime, jestli se z toho něco vyklube.. Venku prší, poměrně dost a říká, že musím dnes jíst, protože v 0900 jede do Siena pracovat... Rychle se zabalim a doplňují vodu, ptá se, jestli mám pláštěnku, mam,.ale krátkou.. říká, že na další 3 dny hlasej déšť... Říkám, že vybehnu za město a postavím stan a budu čekat (chtěl jsem si koupet nepromokavej komplet, který je mnohem lehčí než ponco a nasadí se na věci a můžete krásné jít dál...) A že jako první chvíli budu čekat na vlakové stanici...pár hodin a uvidím, co bude.Nato mě odpoví, že mužů počkat tady než abych čekal tam, a dodává, že to může bejt jako včera a kolem odpoledne může bejt zase fajn. Loucime se a děkuju za všechno jídlo,přístřešek...no prostě za vše co mě zde umožnil... A odchází, mám jen všude zavřít dveře.. na stole mu ještě píšu adresu a říkám, že až bude v CR ať se ozve a sejdeme se... A připojují ještě dopis s obrázkem poutniku... Nechávám mu to symbolickou 10korunu, jako vzpomínku na mě.. mám zabaleno, sedím v kuchyni, udělal jsem si další čaj a čekám, až počasí trochu poleví, abych mohl vyletnout z hnízda...

Dopisuji deník, a včerejší večeři jsme se nějak nedohodli a když jsem přišel, měl jsem to připravené na stole, jako doma. Myslím, že otec spi a tak vše sním, naleju Sí sklenici vína a jim lazane... Zákusek buchtu a v tichosti vše uklizim (otec má povesene kastroly na řetězech u dřezu) samozřejmě se otočim a zapomenu na kastoly... A hlavou do pár bouram, bordel jak v tanku, jak o sebe cinkaj... V tom slyším kroky z chodby a otec se směje a vchází do místnosti(nespal, ale byl ještě v kostele) a ukazuje, že jsem moc velkej a že to je prispusobene pro něj. Sedme Sí a ještě povídáme, dělá zase caj na spani a říká, že bude dneska večer koukat ještě na nějaký film o africké komunitě, jestli chci, mužů taky...  Jelikož je 2200 tak říkám, že si půjdu nehnout... Ocista a už se chumlam..... A nečekám, že ráno bude zase pršet..

Mimo jiné:
Pár lidí mě psalo, že vůbec nestanuji a de fakto stan tahnu pouze na zádech a ukazují mu Itálii... Je to pravda... Duvodu je několik...

1- to co vidíte na fotkach, krásu zelene, louky, hory...je hezké, ale v realu to je více méně bahno, do kterého se pěkně propadate a stavení stanu je tedy, až na pár výjimek nemožné....
2- zde je to hustě zabydlene, a není to jako v ČR, kde vyjdete z vesnice/města a máte les a volnost. Tady vyjdete z obce, ale mimo obec máte další baráky, minivesnice, soukromé pozemky, které jsou oplocene, cesty... Prostě se všude něco rozprostira.
3- stanovami mimo kempy, je zakázáno (ale to bych neresil, to je nejmenší problém..evidentne)
4- to nejdůležitější,aspoň pro me je to, že bych sice putoval sám(ale na to jsou lepší místa) ale nic bych nepoznal, takhle mě zvědavost tahne, co bude dál, koho potkám, jaké bude další ostello,placené?zadarmo? Přišel bych o strašně moc zážitkůa a to by byla podle.mě velká škoda... Takhle mám plno nových přátel, kterým mužů napsat a přijet se za nima podivat (zase nizkonakladove)a pomuzou mě zde třeba s ubytováním... O tohle bych přišel, kdybych stanoval... Na stanovani jsou lepší místa s výhledem a fotkama... Sice to není, co jsem plánoval, ale vůbec mě to nevadí, protože nebyl lepší...

Venku prší víc a víc....ach jo...

Žádné komentáře:

Okomentovat